ASTROFOTOGRAFIE

Předchozí :: Domů :: Další

Obsah


Polární záře
20.11.2003

Celé to dnešní přírodní divadlo začalo pro mne IAN alertem na mobilní telefon, že nad Brnem je polární záře. Podíval jsem se tady v Hradci Králové z okna k severnímu obzoru, a znechucen tím, že zrovna svítí na fobalovém stadionu a tedy neuvidím na přesvícené obloze nic, zalezl zpátky. Po chvíli u televize mi to nedalo, a vykoukl znovu, tentokrát ze západního balkóna. Tak 60 stupňů nad SZ obzorem jsem viděl něco, co vypadalo jako měnící se bílozelený sloup. A bylo to tady. Rychle jsem dal do foťáku Kodek Elite Chrome 200, vzal i digiťák, popadl stativ a mazal do auta. Cíl byl jasný. Severovýchodní část HK a pak Běleč nad Orlicí, kde je nerušený výhled k severu. Jedu kolem stadionu, a ten k mému údivu nesvítí. Ale obzor je bílozelený pořád. Vždyť je to ohromná polární záře, viditelná i přes městské výbojky na hlavním okruhu z auta. To je neskutečné. Záře zalévá celý severní obzor. Po deseti minutách stavím za Hradcem, na cestě u silnice, kousek před obcí Běleč. Vylézám ven a žasnu. Severní obzor je celý zalitý bílozelenou září, která se různě přelévá. Vidím dvě mléčné dráhy. Jednu pravou. Druhá je oblouk polární záře, která se klene od západu, přes souhvězdí Pegasa až na východ, do souhvězdí býka, přes Plejády. Barva je bílozelená, místy se v ní objevují červené oblasti. Nejjasnější je její východní a západní část, u obzoru. Ze zeleného závoje nad severním obzorem chvílemi vystřelují červené a zelené sloupy. Najednou se zjeví dvoubarevný sloup od jižního obzoru až skoro do zenitu, přesně v místě planety Mars, která jím prosvítá. Tahám fotoaparát a fotím. Bohužel mám problém. Nemám širokoúhlý objektiv, ale jen základní padesátku (f=50mm) To je na zabrání té nádhery málo. Fotím tedy alespoň ta nejzajímavější místa. Prakticky neexistuje na obloze místo, kde by se čas od času neobjevil nějaký svítící oblak, pás či sloup. Severní část od obzoru až po zenit je záře plná prakticky stále. Také mě zaujel jeden zajímavý jev: Po průletu několika letadel zůstávají v záři vidět kondenzační stopy, ale jaksi obrácené do negativu. Vypadají jako tmavé pruhy na pozadí zářící oblohy (nepropouštějí evidentně světo záře, která je výše, za nimi) Snímky z této části úkazu, pořízené na film, sem umístím příští týden, až budou vyvolané, tedy pokud vyjdou.

Okolo dvacáté hodiny nastává problém. Celou oblast zalévá přízemní mlha z blízké Orlice, takže není vidět nic, jen intenzita záře na severu je taková, že to prosvítá i mlhou. Házím stativ i s foťákem do auta, a jedu na své oblíbené pozorovací stanoviště v Bělečku. Je výše, takže mlha leží v dolících. Severovýchodní obzor je tam obvykle temný. Když tam dorážím naskýtá se úchvatné divadlo. Po různých místech září prakticky celá obloha. Nad východem a západem se stabilně drží záře nejjasnější a vybíhá do oblouků prakticky až do zenitu. V zelném závoji se objevují červené pruhy a zase mizí, či se přelévají jinam. Změny jsou v řádu jednotek a desítek sekund. Zjišťuji nepříjemnou věc. V tom spěchu jsem do foťáku založil ne nový film, nýbrž jenom zbytek (po focení zatmění Měsíce), na kterém zbylo asi 15 políček. Tahám tedy digiťák. Není to ideální, maximální expoziční doba je 8 sec. a při nejvyšší citlivosti se zachytí jenom nejjasnější části záře. Navíc je šum snímacího CCD prvku značný. Nicméně snímky ještě docela ujdou. Zde je výběr z nich.


zelené závoje nad severním obzorem, 20:33


Totéž o minutu později


Západní část oblouku (ve směru nad HK), 20:32


Východní část oblouku, 20:37


Záře nad severovýchodem, 20:36


a totéž o chvilku déle

Mezi focením volám ženě domů, tchánovi a dalším známým, ať se taky podívají. Baterie v mobilu dochází. Vypínám ho, třeba se ještě vzpamatuje. Fotit dál digitálem nemá cenu. Slabší části záře to prostě nezachytí. Tak se jenom dívám. Najednou se téměř v zenitu, trochu směrem na jih otevírá červená paprsčitá strutkura složená tak z pěti parsků, vycházejících z jednoho místa a spouštějící se až tak na 45 stupňů nad jižní obzor. Po asi 20 sekundách se pod ní vytváří ještě zelený oblak. Po pár desítkách sekund pohasínají parsky. Oblak pod nimi ještě chvíli přetrvává. Také jsem viděl zelenavý oblak, který se objevil jen nějakých 20 stupňů nad jižním obzorem.

Takhle tam stojím a s úžasem to pozoruji až do 21 hodiny. Pak již aktivata začíná opadat a ze záře zbývá jenom bílozelený závoj nad severním obzorem, který se už příliš nemění. Balím to a jedu domů. Doma ihned prohlížím reakce a snímky na WEBu. Vypadá to na nejsilnější polární záři u nás za posledních možná i několik desítek let.

Okolo 22 hodiny, když se zrovna koupu, přijde žena, a říká mi, že volal její otec (bydlí ve vsi na Nymbursku) že od západu přes zenit až na východ je úchvatná rudá záře. Rychle končím mytí a jen v županu běžím na balkón. Záře jde od západu až do zenitu, do souhvězdí Cassiopea, dál nevidím. Tahám rychle digitál a fotím.

Paprsky se poměrně rychle přelévají, Je to nádhera, jas je tak veliký, že je to bez problémů vidět i na výbojkami ozářeném velkém sídlišti, od kterého je město právě severním směrem. Na výsledném snímku je to pak bohužel jen takový rozplizlý jasný červený oblak.

Asi ve 22:20 SEČ aktivita téměř končí (alespoň při pozorování z města se tak zdá). Občas hlídkuji ještě až do půlnoci, ale už se nic neděje. Po půlnoci padá mlha, čímž divadlo končí.


Rudá záře nad sídlištěm, 22:10


(c)1999-2012 Martin Myslivec          

NAVRCHOLU.cz