ASTROFOTOGRAFIE Úplné zatmění Slunce 29.3.2006
Snímek v rozlišení 1024x768 pixelů
|
Úplné zatmění Slunce je nádherný úkaz, ke kterému dochází, když se Měsíc na své dráze okolo Země dostane na spojnici Slunce-Měsíc-Země a zakryje tak disk Slunce. Vzhledem k velmi blízkému úhlovému průměru obou těles Měsíc skryje oslnivý disk Slunce, a umožní pozorovat okolní sluneční atmosféru - koronu a po určitou dobu také tenkou linku chromosféry a protuberance na okraji slunečního disku. Tento úkaz nastává pouze v několik desítek až stovek kilometrů širokém pásu, který v průběhu dne projde po povrchu Země, a obvykle je za tímto úkazem nutno cestovat. Popis jedné takové mojí cesty za zatměním do Turecka - Manavgatu je na této stránce. Já sám jsem tam úplné sluneční zatmění pozoroval na vlastní oči poprvé v životě. Zanechalo to ve mě hluboký zážitek, který se snad ani nedá popsat žádnými slovy. Prostě se to musí vidět na vlastní oči. Pokusím se ho tady alespoň přiblížit pomocí fotografií, které jsem pořídil v průběhu zhruba jedné minuty, jíž jsem si vyhradil z celé doby trvání úplného zatmění (asi tři a třičtvrtě minuty) pro focení. Ještě před začátkem této kapitoly bych chtěl všem případným budoucím pozorovatelům a fotografům, kteří zatmění ještě nikdy neviděli, vzkázat: Nezapomeňte se HLAVNĚ DÍVAT, všelijak. Jen pouhýma očima, triedrem, dalekohledem, jen tak na krajinu a lidi kolem sebe. Stojí to fakt za to a fotografie nikdy nedokáže zachytit ten zážitek. Hlavně tedy neudělejte tu chybu, že strávíte celé zatmění focením. Vyhraďte si na focení (pokud vůbec) pouze omezenou část z doby úplného zatmění, a pokud něco nevyjde, něco se semele, neřešte to a fotky raději oželte. Čas běží příliš rychle... Vlastnímu úplnému zatmění předchází zatmění částečné, kdy Měsíc postupně zakrývá sluneční disk. Na něm lze při troše štěstí pozorovat (přes filtr samozřejmě) sluneční skvrny. Jejich množství závisí na fázi jedenáctiletého slunečního cyklu, a samozřejmě také na náhodě. V době tohoto zatmění byla na Slunci skupinka skvrn, přestože se Slunce nachází poblíž minima své činnosti. Na obrázcích níže můžete vidět několik snímků částečně zakrytého Slunce se skupinkou skvrn u levého okraje.
Jak je postupně zakryta stále větší část slunečního disku, ubývá denního světla. Do určité míry zatmění to člověk vůbec nepozoruje, protože se na sníženou hladinu osvětlení adaptuje. Fotograficky to samozřejmě lze poznat, z vycházejících expozičních časů. Pokud fotíte jednotlivé fáze částečného zatmění, je třeba nastavit expozici manuálně, a ponechat ji stále stejnou. Pokud se spolehnete na automatiku, úzký srpek vám bude vycházet velmi přeexponovaný. S pokročilejší fází zatmění se začne dojem z okolní krajiny měnit. Ochladí se, začne se šeřit a stíny se stávají ostřejšími a kontrastnějšími, protože zakrytý kotouč má menší plochu a více se blíží bodovějšímu zdroji světla. Následující snímky ukazují krajinu přibližně tak, jak se jevila pozorovateli.
Ke konci částečného zatmění se již stmívá velmi rychle, pokles osvětlení je patrný na vlastní oči v reálném čase. Pro představu si můžete stáhnou videozáznam okolní krajiny (XVid, 19MB) který pořídil Honza Špulák. Lze na něm pozorovat průběh zatmění a také slyšet reakce naší skupinky v okolí kamery. Těsně před koncem částečné fáze lze z dalekohledu sundat filtr, a shlédnout jev zvaný diamantový prsten a Bailyho perly. Ten nastává v okamžiku, kdy zbývá nepatrný kousek disku Slunce nezakrytý, a poslední slunečními paprsky pronikají údolími mezi měsíčními pohořími na okraji disku (okraj Měsíce není přesně kruhový, je zvlněný). Jev lze vidět na následujících snímcích. Bailyho perly nebyly moc výrazné, vpodstatě se vyskytla pouze 2-3 místa, kde byly "perličky" trochu vidět. Navíc trefit se expozicí do vhodného okamžiku není zrovna jednoduché.
Dále lze pozorovat červenou linku chromosféry na okraji slunečního disku, a z ní vystupující protuberance. Jejich červená barva je způsobena tím, že chromosféra září ve spektrální čáře H-alfa. Protože Měsíc má při úplném zatmění vždy o něco větší úhlový průměr, než Slunce, bylo možno nejprve pozorovat při vstupu (tzv. druhém kontaktu) chromosféru na jedné straně kotouče a při výstupu (třetím kontaktu) pak na straně protilehlé. Tento jev je tím výraznější, čím je pás totality širší, a doba trvání úplného zatmění delší. Dobu trvání viditelnosti těchto okrajových jevů si lze též prodloužit tím, že si vybereme stanoviště více ke kraji pásu totality. Současně si tím ale také zkrátíme dobu trvání totality. Následující snímek je kompozicí ze dvou záběrů po druhém a před třetím kontaktem..
Nejkrásnějším úkazem, který doprovází sluneční zatmění, je však bezesporu korona. Je to velmi řídká a rozsáhlá oblast sluneční atmosféry. Teplota je v ní velmi vysoká - v průměru kolem 2 milionů kelvinů. Její hmota je v ionizovaném stavu a magnetické pole Slunce ji tvaruje do oblouků ve směru siločar magnetického pole. Tvar korony se dynamicky mění v závislosti na magnetickém poli v okolí aktivních oblastí na povrchu Slunce, a je také závislý na fázi slunečního cyklu. Pro zachycení všech částí korony, od jejího nejjasnějšího vnitřního okraje, až po nejvzdálenější výtrysky, je nutné provést složení více expozic pořízených různými časy. Rozsah jasů korony je velmi vysoký, a ani nejdokonalejším fotoaparátem není možné ji zachytit tak, jak vypadá vizuálně. Následující snímek ukazuje koronu v celé její kráse, po zpracování, které zajistilo zvýraznění struktur v ní. Ještě před tím bylo nutno zkombinovat expozice pořízené časy v rozsahu 1/4000 až 4 sekundy do jednoho snímku, který ukáže všechny oblasti tak, aby nebyly přeexponované ani podexponované. Toto bylo provedeno pomocí SW Photomatix. Pomocí waveletové transformace a selektivního zostřování struktur s různými velikostmi byly potom v software PixInsight LE zvýrazněny struktury v koroně. Snímek, ze kterého bylo vycházeno pro zvýraznění detailů, je uveden jako druhý.
Všimněte si na neupravené složenině snímků náznaku měsíčních moří. Jde o známý popelavý svit Měsíce - osvětlení temné strany Měsíce světlem odraženým od Země. Protože při zostřovací proceduře okraj měsíčního disku způsobuje vznik artefaktů v obraze a vznik jasného bílého proužku, byl při zpracování vymaskován, a ve výsledku ponechán jako černý disk. Toto se také nejvíce blíží vizuálnímu vjemu, při kterém se měsíční disk jevil jako černý. Na konci úplné fáze se opakují všechny úkazu v opačném pořadím. Bailyho perly, prstýnek a částečné zatmění, kdy se sluneční disk postupně odkrývá. Přestože jsem se při výstupu z úplného zatmění hlavně díval, přeci jenom jsem pořídil pár snímků.
Když jas odkrývaného Slunce zesílil natolik, že to již začínalo být nepříjemné, nasadil jsem zpět filtry, a dále sledoval rychlé "rozednívání" v okolní krajině. Postupně se začalo i oteplovat, takže jsem asi po čtvrt hodině mohl odložit bundu, kterou jsem si navlékl před začátkem totality, kdy mi začalo být chladno. Mezi sdělováním si dojmů s kamarády a kolegy jsem samozřejmě ještě občas cvaknul i snímek "dorůstajícího" Slunce. Celé zatmění trvalo 3 hodiny a 45 minut, od prvního do čtvrtého kontaktu. Fáze totality (úplného zatmění) trvala na našem stanovišti 3 minuty 44 sekund.
Údaje o zatmění (pro pozici Manavgat):
Údaje o snímcích:
délka expozic:
(c)1999-2012 Martin Myslivec |
snímek našeho stanoviště 12 a 2 minuty před totalitou - foto Martin Gembec 
A je jako by se nic nestalo.... (těsně po T4) 
