ASTROFOTOGRAFIE Fotografie
planet |
Na těchto snímcích je planeta Venuše pouhých 8 dní před svojí dolní konjunkcí, kdy z ní zbývá už jen uzoučký srpeček (fáze 0.026, úhlový průměr 56"). Snímky jsou pořízeny ještě na denní obloze, kdy tolik neruší barevný rozklad světla, jako když je planeta nízko u obzoru. Pravý snímek je pořízen déle, když se již Slunce schovalo za protější dům a nesvítilo trochu z boku do dalekohledu a navíc odešly cirry přítomné při pořizování prvního snímku. Snímek je proto kontrastnější. Snímky jsou složeny přibližně z 50 manuálně vybraných nejlepších framů natočené videosekvence. Představu o podmínkách si můžete udělat z této krátké videosekvence (formát avi, 730kb, DivX5, obraz je převrácený oproti skutečnosti) Údaje o snímcích:
Mars
Marsův měsíc Deimos, 11.5 mag. Tento snímek ukazuje Marsův měsíc Deimos zhruba v okamžiku jeho největší úhlové vzdálenosti od planety Mars. Jedná se o složeninu asi 400 snímků pořízených neupravenou WEBkamerou s expozičními časy 1/5 sec. Snímky bylu složeny a doostřeny pomocí programu Registax. Mars je velmi přeexponován a výrazně viditelné jsou i difrakční paprsky způsobené držákem sekundárního zrcátka. Druhý Marsův měsíc Phobos není patrný (i když je jasnější), neboť leží v přeexponované oblasti velmi blízko Marsu. Identifikace byla provedena pomocí programu Cartes du Ciel, s hvězdami nad 12mag. staženými z online katalogu USNO. Tabulka s označeními a jasnostmi ve snímku viditelných hvězd je zde:
Údaje o snímku:
úhlový průměr disku : 25.1", fáze: 0.998, magnituda: -2.88
Údaje o snímcích:
úhlový průměr disku : 24.8", fáze: 0.99, magnituda: -2.78
Pro porovnání jsem také vytvořil pomocí programu Mars Previewer II mapku pro daný okamžik, podle které lze identifikovat poměrně dost útvarů. Program lze stáhnout zde. Údaje o snímcích:
Toto je další pokus o nasnímání palnety Mars. Bohužel velký seeing a poměrně malá výška planety nad obzorem mi neustále brání dosáhnout maximální rozlišovací schopnosti dalekohledu, jako se mi to podařilo jednou v zimě u snímku Jupitera. Přesto jsou snímky vzhledem k podmínkám při pozorování celkem vydařené. Jedná se o výběr nejlepších okamžiků z videa, které jsem stále dokola natáčel webkamerou a čekal, až se objeví okamžiky, kdy bude seeing nejmenší. Obzvláště snímek vlevo se mi zdá docela povedený.
úhlový průměr disku : 23.8", fáze: 0.98, magnituda: -2.59 Údaje o snímcích:
Viditenost planety Mars se pomalu zlepšuje a její úhlový průměr roste. Pokusil jsem se o pár snímků. Seeing byl však velmi ale velmi špatný. To můžete posoudit na videozáznamu (DivX5, 1.4MB). Po zpracování několika záznamů se mi podařilo manuálním výběrem nejlepších framů a jejich složením získat vzhledem k podmínkám docela obstojné snímky.
úhlový průměr disku : 20.5", fáze: 0.94, magnituda: -2.07 Údaje o snímcích:
Údaje o snímcích:
Druhý snímek planety Jupiter, který se mi povedlo udělat tak, že ho lze prezentovat. Byl použitý stejný postup jako při snímání Saturnu (níže) - tj. webkamera. Seeing sice nebyl zdaleka optimální (teplotní rozdíl 6 stupňů ve dne až -10 v noci udělal své), ale ze zhruba 1400 snímků videa se jich 300 slušných dalo vybrat. Po zpracování se ukázalo překvapivé množství detailů. Škoda, že známá rudá skvrna nebyla na viditelné straně.
Údaje o snímku:
Na snímku jsou vidět pásy v atmosféře planety a velká rudá skvrna (moc rudá ovšem není). Světlejší bod na snímku vpravo od planety je měsíc Ganymedes. Údaje o snímku:
Čtvrtý pokus o "fotografii" Saturnu, tentokrát již pomocí poněkud lepšího provedení vlastní projekce okulárem na CCD čip WEBkamery.Snímek však byl proveden za horších atmosférických podmínek než u snímku předchozího, ve stejnou dobu jako snímek Jupiteru. Rozlišení je oproti předchozímu snímku Saturnu (níže) zhruba dvojnásobné. Údaje o snímku:
Třetí pokus o snímek planety Saturn. Tentokrát jsem použil přístup, který používá většina amatérů "fotografujících" planety, a to nasnímání dlouhé videosekvence web kamerou s následným výběrem nejlepších snímků a jejich zpracováním. Vše bylo nachystáno velmi narychlo, primitivním způsobem. Webkamera byla přilepena na papírové trubce ve vhodné vzdálenosti za okulárem izolepou, čipem sotva kolmo k optické ose, navíc asi i poněkud mimo tuto osu. Když jsem viděl, jak vypadají jednotlivé framy (snímky) videa, viz obrázek vpravo nahoře, nedoufal jsem, že by z toho vůbec něco mohlo být. Po zprůměrování 500 snímků pomocí programu K3 CCD Tools v módu 2X (interpolace na dvojnásobné rozlišení) a zostření výsledku pomocí programu Registax vzniklo to, co vidíte napravo, nebo vlevo dole po zmenšení na původní rozlišení. Výsledkem celé akce je to, že musím nechat vyrobit nějaký kovový adaptér pro připojení web kamery a vyřešit dalších pár technických detailů. Příště bude již projekce udělána tak, aby snímek planety byl minimálně 2x tak veliký než nyní, a také rozlišení webkamery bude nastaveno na 640x480 (plné rozlišení CCD čipu) místo nyní použitých 320x240 obrazových bodů. Údaje o snímku:
Údaje o snímku:
Údaje o snímku:
(c)1999-2012 Martin Myslivec |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Toto je snímek Marsu pořízený
téměř v době největšího přiblížení k Zemi. Je
celkém zajímavé pokoušet se podle mapky o
identifikaci jednotlivých útvarů. Je to dobrý
tréning na vizuální pozorování. Seeing byl v době
pozorování mírný, celkem konstantní. Na snímku je
kromě Syrtis Major, Sinus Sabaeus a spousty dalších
oblastí vidět i vykousnutí polární čepičky, na
které již několik pozorovatelů upozornilo. Pro
porovnání opět přidávám i pohled vygenerovaný
programem Mars previewer.
Konečně jsem se dočkal
výrazně menšího seeingu než v posledních dnech,
takže bylo na Marsu vidět docela dost podrobností.
Pohled dalekohledem byl ve chvílích největšího klidu
úchvatný. Výsledné obrázky jsou složeninami ze
sérií snímků pořízených v době nejmenšího
seeingu. Obzvláště povedený se mi zdá prostřední
snímek. Výborné podmínky trvaly asi od 2:00, kdy jsem
to zjistil do 2:50 SELČ. Pak se již začal obraz
horšit. Objevil se takový rychlý seeing, při kterém
se obraz drobně vlnil o dobrých 5 úhlových vteřin,
takže to přestalo být použitelné. Čekal jsem
ještě asi třičtvrtě hodiny, ale to již Mars klesal
k obzoru a obraz se nelepšil. Nejmenší rozlišené
detaily na snímku mají zorný úhel okolo 1", což
je asi dvojnásobek teoretické rozlišovací schopnosti
mého dalekohledu. Jsem zvědav, jestli se mi ještě
podaří lepší snímek. Velké problémy (kromě
seeingu) činí i atmosférická refrakce, kdy
jasnější části (polární čepička) a dolní okraj
Marsu jsou lemovány modrozeleně. To je způsobeno
odlišným lomem jednotlivých vlnových délek při
průchodu amosférou. Nejvíce je problém patrný v
modré barvě.
Toto je výsledek prvního
zdařilého pokusu o fotografii planety Jupiter. Byla
pořízena digitálním fotoaparátem Olympus Camedia
2500L a to pouhým přidržením fotoaparátu za
okulárem v ruce, bez jakéhokoli precizního spojení a
sesouhlasení os optiky. Tímto způsobem bylo pořízeno
celkem osm snímků. Z nich potom byly vybrány čtyři
nejlepší a ty digitálně složeny v jeden. 
V
pořadí druhý, oproti prvnímu o něco povedenější
snímek Saturnu. Jedná se o kompozici 4 nejlepších
snímků vybraných z 30 snímků pořízených
digitálním fotoaparátem. Ten tentokrát nebyl již
držen v ruce, ale byl na stativu, ve vzdálenosti asi
3-5mm od okuláru, aby nebyla mechanická vazba mezi
fotoaparátem a dalekohledem kvůli vibracím. Jelikož
digitální fotoaparát nemá drátěnou spoušť, byla
použita funkce časovače, kdy se závěrka otevře asi
15 sec. po zmáčknutí spouště. Mezitím se stačí
stativ uklidnit a vibrace nerozmažou snímek.
Snímek
byl pořízen stejnou technikou jako snímek Jupiteru.
Ovšem expoziční čas 1/2 sec. již způsobil, že se
fotoaparát nedal rukou udržet před okulárem a snímky
byly dosti rozmazané. Přesto jsem vybral tři
nejlepší a opět je složil. Výsledek však není tak
dobrý jako u Jupiteru. Mám proto v plánu vyrobit
adaptér pro pevné připojení fotoaparátu k
dalekohledu.