NGC 7331

Po osmi letech od posledního snímku této galaxie 250mm Newtonem jsem si dal opakování. Tetokrát ale výrazně větším přístrojem o průměru 400mm. Sice se již do záberu nevešel Stephanův kvintet, ale detaily v galaxii NGC 7331 jsou úplně jinde. Byl to ale docela těžký boj s přírodou. Hlavně při focení RGB byl seeing podstatně horší, než při focení L kanálu. Docela jsem měl problémy to spasovat, a to jsem tak půlku těch nejvíc rozmazaných snímků (hlavně v modrém kanálu) vyházel. Na klik je celé pole ve 2/3 plného rozlišení kamery. Nakonec jsem to přeci jen trochu zmenšil, a vypadá to líp. Holt ohnisko 1.7m se 3.8um pixely, to už není posvícení každý den, kor když člověk potřebuje dělat dlouhé expozice, aby se do snímku dostala i ta drobotina v pozadí.

Na snímek padlo 14h luminance, 2h 40min R kanál, 3h 20m G kanál a rovné 3h v modré. Celkem tedy 23 hodin. A výsledek myslím není špatný. Samozřejmě se tomu dá vytknout spousta věcí. Hlavně je tam docela dost hvězd, udržet je na uzdě při zpracování je docela problém. Ono jich je jen velmi málo v saturaci v surových datech, asi tak 10 kousků. Jenomže když provedu stretchnutí (Masked či, ArcSinh Strecth) tak, aby se středy nesaturovaly, jsou to takové hrozně měkké a neostré knedlíky. Holt statistika funguje, a profil je opravdu gaussovský (ten seeing to občas ustřelí i daleko od centroidu hvězdy). A když se pak těch fotonů nasbírá hodně, tak je kolem jasných hvězd prostě halo. Takže při skládání jsem dal jako hlavní váhu FWHM. A trochu jsem to pak ještě dohnal dekonvolucí, a středy jsem pak úmyslně přepálil. Pro mě ty bílé kulaté puntíky s barvou hvězdy okolo jsou příjemnější, než rozplizlé nejasně definované kotoučky.

Tak snad se vám na to bude koukat dobře. Ono to s tou 400-kou není žádná sranda. Ale je potřeba jít dál, malých objektů je daleko víc, než těch profláklých velkých.