Snímek vznikl při mé návštěvě na soukromé Hvězdárně Skymaster. Zpracování jsem dělal s cílem zjistit, jak se dělají ty známé červenooranžové snímky Slunce v H-alfa. Podotýkám, že takto to nevypadá, Slunce je v okuláru opravdu jen v odstínech té konkrétní červené, nicméně jsem zjistil, že ty to snímky mají celkem reálný důvod.
Pokud si nechcete komplikovat život dvojnásobnou expozicí (krátkým a dlouhým časem) dá se využít následujícího jevu: Při vhodně zvolené délce expozice se v červeném kanálu snímku naexponují protuberance a tenká linka chromosféry na okraji kotouče korektně, a zbytek disku je téměř nebo úplně nadoraz dynamiky senzoru. V zeleném kanálu, kde by naopak nemělo být vůbec nic, je díky nedokonalosti filtrů na barevném senzoru celkem správně naexponovaný obraz kotouče. Propustnost zeleného filtru v HA není zřejmě úplně nulová, a díky přeexpozici to stačí. V modrém kanálu pak není samozřejmě nic (nebo opravdu nepatrné úrovně). Vhodným smícháním R a G kanálu vznikne takovýto pěkný obrázek, s WEB-kamerou to lze realizovat přímo, jen stačí nastavit vhodně citlivost v červené a zelené. S digitálním foťákem je to na delší laborování, bez korekce v PC je snímek více dočervena. Po separování červeného a zeleného kanálu a složení ve "správném" poměru vyjde to, co je na snímku níže.
U něj bylo ještě pro eliminaci seeingu a zvýšení ostrosti provedeno následující zpracování:
Z RAW formátu byly vytaženy pomocí upravené verze SW SubRAW, co tvoří HonzaS (podle mých rad) R a G složky od šesti manuálně vybraných nejostřejších snímků. Ty byly pomocí Registaxu složeny, následně provedeno sloučení zpět do RGB snímku a ten nakonec doostřen opět v registaxu pomocí Waveletového doostřování (velmi decentně).
Všimněte si na snímku v plném rozlišení tenkých vláken hmoty okolo protuberancí. Na jednotlivém snímku nebyla, nebo daleko méně výrazná.
