NGC1333

NGC1333 je reflexní mlhovina nacházející se v molekulárním oblaku v Perseovi. Neosvětlená temná část mlhoviny v okolí reflexní mlhoviny pak nese označení B205 v Barnardově katalogu temných mlhovin. V oblasti dochází k intenzivnímu vzniku nových hvězd, která se projevuje mimo jiné i přítomností tzv. Herbig-Haro objektů. To jsou ty červené skvrnky v temné mlhovině, které můžete vidět identifikované na obrázku níže. Vznikají v počátečním období života hvězdy, kdy hvězda vyvrhuje plyn od polárních oblastí směrem ven, ve směru rovnoběžném s osou rotace. Vyvržený plyn potom interaguje s okolní hmotou, čímž vznikají různě tvarované zářící útvary.

Objekt (s vyjímkou nejjasnější části reflexní mlhoviny) má velmi nízkou plošnou jasnost a jeho fotografování na průměrné příměstské obloze je velmi obtížné. Celkem jsem na to potřeboval 39 hodin expozic (a stále to je málo). Navíc jsem na celou sadu dat nevychytal ani jednu parádní noc (což by u mě znamenalo jas oblohy 20.9-21.0 MSA), všecko to byl spíše takový zdejší průměr, který se pohyboval v zenitu a nad východem kolem 20.6-20.7 MSA. Takže jsem níž u obzoru fotil R kanál (který je méně ovlivněný atmosférickou extinkcí), výše pak L, G a B kanály. A když se objekt dostal na stranu oblohy směrem k HK, tak jenom B kanál, který je nejméně ovlivněné světelným znečištěním.

Pro představu o tom, o jaké nepatrné světelné toky se jedná, jsem provedl měření. Vzal jsem pouze nijak neupravovanou složeninu ze  zkalibrovaných snímků a vybral jsem v ní několik typických oblastí: temná mlhovina, místo bez mlhoviny (tedy čistá obloha), hnědá mlhovina - molekulární oblak, reflexní mlhovina, Herbig-Haro12 a jasný střed reflexní mlhoviny. Udělal jsem výřezy a vypočetl medián v nich (kvůli eliminaci vlivu hvězd). Hodnoty signálu v pixelech senzoru v ADU pro jednotlivé části snímku jsou zobrazeny na následujícím snímku (pochopitelně jsou ale vepsány do nelineárně zpracovaného snímku, jinak by tam nebylo nic vidět):

Uvažujeme-li zisk kamery dle specifikace výrobce 0.6e-/ADU a průměrnou kvantovou účinnost 50% ve viditelném oboru 400-700nm, dostaneme následující počty fotonů dopadlých na pixel kamery za 10min expozice a za sekundu (ve druhém sloupci):

Zde je vidět, jak velmi slabý objekt to je. V nejtmavších místech snímku (obloha, temná mlhovina) dopadá z konkrétního místa objektu na pixel senzoru zhruba 780 fotonů za 10 minut expozice, přičemž převážnou většinu z toho má na svědomí vlastní jas oblohy - světelné znečištění. V místech, kde je zřetelně vidět molekulární oblak (hnědá mlhovina) dopadá za tu dobu pouze o 24 fotonů více. Tedy pouhých zhruba 24 fotonů na pixel za 10minut expozice, jinak řečeno, foton z objektu dopadne na pixel senzoru v průměru každých 25 sekund !!! U ostatních oblastí (s vyjímkou opravdu jasné části mlhoviny) to není o mnoho lepší, viz tabulka výše.  Je tedy jasné, jak těžký úkol je vyfocení takového snímku na zmíněné obloze.