Přechod Merkura přes Slunce 2016

V roce 2004 a 2012 jsme mohli pozorovat přechod planety Venuše před slunečním diskem.  Tentýž úkaz může nastat i u druhé vnitřní planety - Merkuru. Naposledy se tak stalo kromě letošního roku v roce 2003.  Přechody obou těles jsou tedy poměrně vzácné (hlavně u Venuše) a za život je lze (s ohledem na polohu pozorovatele na zemi a počasí) spatřit párkrát za život.  Letošnímu přechodu Merkura počasí (stejně jako u Venuše v roce 2012) velmi přálo. Po poledni se na jinak vymetené obloze začala tvořit kupovitá oblačnost, ale mezery mezi kumuly byly dostatečně velké, takže mraky zpočátku nijak výrazně nepřekážely.

Rozhodl jsem se, že přechod budu pozorovat s kolegy v práci, takže jsem ráno naložil montáž a chromosférický dalekohled do auta a nainstaloval ho v práci na terase. Montáž jsem na místě ustavil jen nahrubo, pomocí kompasu, a dopoledne ještě trošku doladil v azimutu pomocí driftové metody.  Pak už nastal čas přechodu. Bohužel vlastní vstup kotoučku Merkuru před Slunce zakryl zrovna velký mrak, který na místě vydržel skoro 20 minut. Naštěstí úkaz trval až do západu slunce, takže času bylo dost.  Když mrak odtáhl, nastavil jsem polohu kamery, optimální expozici a poladil chromosférický filtr a začal snímat.

Nasnímal jsem několik sekvencí po 500 snímcích, každou s jinou polohou Merkuru. Ty jsem následně v AutoStakkert a Registaxu seskládal a doostřil, čímž se značně eliminovalo rozmazání obrazu způsobené chvěním vyhřátého vzduchu. Z dvojice výsledných snímků s různou polohou pohybem rozmazaného Merkuru jsem vytvořil snímek Slunce bez Merkuru a do něj jsem následně vložil ostrý snímek Merkuru vytvořený pouze ze 40 expozic. Sesazení jsem provedl pro čas snímků z intervalu 13:58:35-13:58:50. Snímek výše je proveden v nepravých barvách. Skutečná barva v okuláru je sytě červená, útvary v chromosféře se liší pouze jasem té červené (vlnová délka čáry vodíku H-alfa, 653.3nm). Na kliknutí je k dispozici větší a neoříznutý snímek, a zde je pak monochromatický snímek z kamery G1-2000 než byl peveden do žluto-oranžové palety.

Potom jsem kameru z dalekohledu vyndal, a příležitostně jsme koukali přes binohlavu na krásně černý kontrastní kotouček, který je ovšem ve srovnání s kotoučkem Venuše velmi malý, má pouhých 12 úhlových vteřin.  Mraky byly stále častější, a pozorování jsme zakončili po 15 hodině mým odjezdem domů. Na následujícím snímku je udělaná fotomontáž pro porovnání úhlové velikosti Venuše a Merkuru. Venuše byla do snímku vložena ve stejném měřítku ze snímku z roku 2012, pořízeného stejným vybavením.

Příští přechod Merkuru uvidíme z našeho území až 11. 11. 2019 a bude z něho pozorovatelná jen první polovina. V celém průběhu nad českým obzorem bude vidět až přechod který proběhne 13. 11. 2032.  S Venuší je situace horší, další se odehraje se až v prosinci roku 2117, takže ho z nás již bohužel nikdo neuvidí.