Přechod Venuše přes Slunce 6.6.2012

Ty jsi zaspal ! Vstávej ! Klepe se mnou žena. Už je to tak. A zrovna na přechod Venuše. To je teda průser. Naštěstí je "jen" třičtvrtě na čtyři. Pohledem z okna vidím Měsíc na modrající obloze. Aspoň něco, není deka, a tak nemusím jet daleko. Původní plán, že s Milošem Hrochem pojedeme ještě za tmy, abychom ustavili montáže podle Polárky, tím bere zasvé. Kontroluji družicový snímek, vysoká oblačnost je teprve u Prahy, to je dobré. Volám Milošovi. Dopadl úplně stejně. Taky zaspal. Tohle nechápu. Léta si dávám mobil s vibrováním a zvoněním pod polštář, abych nevzburcoval celou rodinu, a vždy mě to vzbudilo. A teď ne. To už je jedno. Rychle házím zbylé věci do auta a vyrážím vyzvednout Miloše. Dále pokračujeme na vyhlédnutý kopeček s názvem Kalvárie u Třebechovic pod Orebem. V údolích kolem řeky Orlice se válí mlha, ale na kopečku je čisto. Začínáme stavět montáže. Obloha je už tak jasná, že na ustavení podle polárky nemůže být ani pomyšlení, takže ustavujeme alespoň podle kompasu. A je mi jasné, že to nebude přesně, a Slunce budu v zorném poli při natáčení nahánět pomocí jemných pohybů. Montáž s chromosférickým dalekohledem je postavena na poslední chvíli. Pár minut poté se Slunce objevuje nad hřebenem Orlických hor a pomalu stoupá. Fotím zatím jen ze stativu, teleobjektivem s ohniskem 400mm, bez filtru. Slunce je zdeformované rozvrstvením atmosféry, v jednom okamžiku se dokonce Venuše ukazuje jako zdvojená, dva malé kotoučky nad sebou, viz první snímek výše. Z ostatních skládám takovoto postupku (větší na kliknutí):

Když slunce vystoupalo nad hřeben, zalilo krajinu s mlhou kousek pod námi a vznikla krásná scenérie. Přehazuji sklo za kratší, a s bracketingem rychle fotím několika expozicemi tu rozzářenou krajinu, než slunce vystoupá a ztratí se ta krásná oranžová hra mlhy a stínů. Doma pak vzniká HDR snímek, který ladím podle toho, jak mi scenérie utkvěla v paměti. Zde je, a větší opět na rozklik:

Pomalu chystám chromosférický dalekohled. Zatím se jen koukám přes binohlavu. Slunce je stále ještě viditelně zdeformované a zubaté, stejně jako kotouček Venuše a obraz se navíc ještě dost vlní. Nyní vím, že je dost času, a tak se snímáním kamerou čekám, až Slunce vystoupá výše. Najednou se však začíná mlha rychle zvedat, a od jihozápadu od Orlice se začíná převalovat přes kopeček. Během chvilky je všude okolo "mlíko", skrz které slunce prosvítá tak, že jde krásně pozorovat pouhým okem. Venuše je na disku jasně viditelná i bez dalekohledu, jako ostrá černá tečka. Zkouším různé variace louky s mlhou a sluncem, ale moc to nejde. Všecko je najednou studené, šedivé, a drobně mrholí.

Takhle nějak to nyní vypadá minimálně dalších půl hodiny. S Milošem nadáváme, že jsme přeci jen měli jet ještě v noci na ten Šerlich do Orlických hor. Mlha je chvílemi čím dál hustější, pak zase řídne, ale nakonec ji slunce přeci jen začne rozpouštět. Dávám do dalekohledu kameru a začínám ostřit. Slunce zatím prosvítá jen slabě, takže přes H-alfa filtr potřebuji expozici 0.8 sekundy. Ne že by to nešlo, ale seeing za takovou dobu obraz docela solidně rozmaže, takže je to zatím jen taková nouze. Slunce však stoupá, a dostává se mimo mlhu, čímž se podmínky hodně zlepšují. Začnám tedy točit přes H-alfa dalekohled naostro, první sekvenci snímků.

Po první sekvenci vracím místo kamery binohlavu, a opět se koukáme. Seeing je docela slušný. Mlha ještě nedovolila atmosféře, aby se moc prohřála. V 0.5 Ängstromovém filtru je povrch slunce krásně kontrastní, se svítícími aktivními oblastmi a tmavými filamenty, dnes navíc dozdobený úplně černým kotoučkem Venuše. Paráda, takhle to vidím poprvé (v roce 2004 jsem chromosférák ještě neměl). Bohužel je mi jasné, že také naposledy. Občas kouknu i k Milošovi do Newtona, v bílém světle. Ten pohled už znám, jen letos je tam více skvrn než před osmi lety. Když se Venuše znatelně posune k okraji, nasazuji znova kameru, a točím druhou sadu expozic. Vše jde jak má, akorát musím co chvíli opravovat polohu Slunce v záběru, kvůli nepřesně ustavené montáži. Je mi jasné, že při skládání s tím bude trochu boj, ale mohli jsme dopadnout daleko hůř.

tyto dva snímky výše jsou složenina 250 nejlepších snímků ze sekvence 500 snímků, seskládané v Registaxu 6. Vlastní disk Venuše byl trochu rozmazaný ve směru pohybu, a tak je překryt složeninou z menšího počtu snímků (asi 50), která sice nejde vyostřit do takových detailů v chromosféře, ale pohyb je zanedbatelný a Venuše ostrá.

Venuše už je docela blízko okraji, takže naposledy měním kameru za bino, a po pokoukání zase zpět. Navíc na výstup odmontovávám přední etalon a chystám se výstup točit s širším 0.8 Ängstromovým filtrem. V této konfiguraci je totiž dobře vidět chromosférická linka - "trávníček" a chci mít nasnímaný průchod venuše přes něj. Takže přeladit, přeostřit, změnit expoziční čas. A opět trochu zlobí mlha. Naštěstí je slunce už vysoko, takže to skoro nevadí. Třetí kontakt se kvapem blíží, a já spouštím snímání poslední sekvence. Venuše se postupně dotýká okraje disku - fotosféry (T3), začíná přecházet přes chromosférickou linku, dotýká se fotosféry zvenčí (T4) a nakonec mizí úplně i z chromosféry. Následující záběry jsou výřezy ze sekvence snímané bez druhého filtru, takže je vidět i trávníček a jedna malá protuberance. Škoda, že nebyal o kousek vedle.


výstup Venuše - chvilku před 3. kontaktem


výstup Venuše - 3. kontakt


výstup Venuše - kontakt s okrajem chromosférické linky


výstup Venuše - mezi 3. a 4. kontaktem


výstup Venuše - 4. kontakt

Všechny tyto detailní snímky jsou složenina ze 70 snímků, což je takové maximum, kde ještě není patrné rozmazání Venuše jejím pohybem, a zároveň již lze na složeninu aplikovat waveletové ostření bez velkého nárůstu šumu v obraze. Nepatrný náznak lemu okolo Venuše není její atmosféra, ale následek doostřování, byť jsem se snažil ostřit jen velmi opatrně.

A je po všem. Pomalu balíme. Při té příležitosti ještě fotím naše stanoviště. Čeká mě cesta do práce a odpoledne a večer hromada práce při zpracování toho, co jste si právě přečetli. Zdá se to neuvěřitelné, ale padlo na to přes 8 hodin práce.

A ještě jeden úkaz jsme pozorovali. Do řídké mlhy zasvítilo slunce, a vytvořilo takovýto oblouk. Od kolegů jsem se dozvěděl, že se tomu anglicky říká fogbow, mlžná či bílá duha. Vzniká stejným mechnaismem jako klasická duha, ale na drobných kapičkách mlhy a není barevná:

Údaje o snímcích Slunce:

Optika: Lunt Solar System LS T Ha 60 + DS50
Kamera: G1-2000
Filtry: H-alfa doublestack 0.5Ä a single 0.8Ä
Montáž: EQ6
Pointace: ruční korekce, nepřesně ustavená montáž
Datum a čas: 6.6.2012
Expozice: 0.03sec při 0.5Ä, 0.005 sec. při 0.8Ä
Místo: Třebechovice pod Orebem, Kalvárie



Nový web je prozatím ve výstavbě, původní web naleznete na foto.astronomy.cz