M82

Další z testů nové kamery C2-12000. Nedalo mi nevyužít obrovské rozlišení mé soustavy díky malým pixelům k detailnímu snímku tohoto objektu. Nafocení nebylo vůbec snadné. Stále bojuji se stabilitou mechnického řešení dalekohledu, pro takhle maličké pixely už nevyhovující. Takže jsem to už vzdal, a snímek raději vždy oříznu. Stejně touto kamerou fotím detaily malých obejktů, takže to tolik nevadí.

Objekt jsem fotil každou noc od 14. do 22. března (neuvěřitelné, fakt každou noc šlo alespoň několik hodin fotografovat, takhle dlouhou řadu snímání jsem už dlouho nezažil, pokud vůbec někdy). Seeing byl proměnný a vcelku přiajtelný, pohyboval se okolo 1-3". Pro účely složení jasové složky jsem vybral ty nejostřejší snímky ze všech kanálů, zhruba 65% z celkového množství. Pro RGB  jsem použil vše, a nakonec složil LRGB  obrázek, a doplnil ho o H-alfa výtrysky (dalších  zhruba 10 hodin v H-alfa filtru). Celkem  na objekt padlo 28 hodin, z toho 20 hodin v červeném kanálu (R a H-alfa filtr).

Nakonec jsem snímek zmenšil na 80% původní velikosti, a ořízl použitelnou část (lehce ujetý dolní pravý roh prosím ignorujte). Až bude postavený nový dalekoheld s karbonovým skořepinovým tubusem, snad se to zlepší.

K popisu tohoto zajímavého objektu tentokrát v plné citaci přebírám krásný text Marcela Bělíka, který byl napsán pro jeden vítězný snimek ČAM v roce 2013:

"Tato nepravidelná galaxie byla objevena 31. prosince 1774 berlínským astronomem Johannem Elertem Bodem, který tento svůj objev publikoval v roce 1777 v katalogu "A Complete Catalog of hitherto observed Nebulous Stars and Star Clusters" pod číslem 18. Sám Bode bohužel ověřil existenci pouze 21 ze 75 publikovaných objektů, čímž se do něho dostalo několik mylně interpretovaných či dokonce neexistujících objektů. Doutníková galaxie však byla realitou. Nezávisle na Bodem ji objevil v srpnu roku 1779 Pierre Méchanin a informoval svého přítele Charlese Messiera. Ten ji po prověření polohy zařadil 9. února 1781 do svého katalogu pod číslem 82. Aby těch jmen a označení nebylo málo, získala jich ještě několik: 3034 v katalogu NGC, 28655 v katalogu PGC, Ursa Major A jako nejjasnější rádiový zdroj v souhvězdí Velké medvědice, 3C 231 ve „Třetím cambridgském katalogu rádiových zdrojů“, 337 v Katalogu „podivných“ galaxií Haltona Arpa či H IV.79 v katalogu Williama Herschela. Toto poslední označení je poměrně raritou, neboť Herschel se jinak velmi úzkostlivě vyhýbal tomu, aby do svého seznamu zahrnoval objekty Messierova katalogu.

Již toto množství zařazení v různých katalozích, včetně rádiových, ukazuje zvláštnost tohoto objektu. I když ani ve viditelném světle se svou jasností 8,4 mag. nepatří mezi slabé galaxie, mnohem více září v rádiovém oboru a v oboru infračerveném je dokonce nejjasnějším objektem naší noční oblohy. Na vině jsou zejména gigantické turbulentní toky plynu a překotná tvorba hvězd v této galaxii, vzdálené od nás 12 miliónů světelných let. Tyto pohyby plynu, hvězdotvorba a následné výbuchy supernov způsobily téměř pravidelná blízká setkání se svou sousedkou, galaxií M81, opakující se po přibližně 100 miliónech let. Tento gravitační kolotoč trvá již přibližně miliardu let a skončí za několik miliard roků splynutím do jedné obří galaxie.

Galaxii M82 nalezneme na severním okraji souhvězdí Velké medvědice a je spolu se svou sousedkou, spirální galaxií M81, překrásným objektem i pro menší dalekohledy. Na obloze zabírá plochu 9´ x 4´."