ASTROFOTOGRAFIE Úvod Fotografování |
Zkušenosti se zaostřováním Sám jsem poměrně dlouho dobu bojoval s přesným zaostřováním a zkoušel různé metody. Nakonec jsem usoudil, že asi nejvýhodnější je metoda parfokalizovaného krátkoohniskového okuláru ve spojení s maskou s otvory před objektivem. Je to z následujících důvodů:
Problémem bylo, jak vyřešit problém s tím, že okulár pak nepůjde použít na nic jiného. Možnosti jsou dvě: Buď koupit jeden okulár navíc, který bude použit pouze k tomuto účelu a napevno ho přišroubovat či jinak přichytit do vhodného adaptéru, nebo vymyslet způsob, jak tento okulár do adaptéru po použití k pozorování vrátit do přesně stejné polohy. Využil jsem druhou možnost, viz obrázek. Adaptér jsem vyrobil ze starého fotografického mezikroužku z bazaru (3), do kterého jsem zalepil trubičku (2) do které se těsně zasouvá 4mm okulár (1). Doraz okuláru je nastavitelný pomocí maličkého šroubku M1 (4), o který se opírá hrana okuláru. Tímto šroubkem se přípravek jednou seřídí a šroubek zakápne lakem, aby se nemohl pohnout.
Přípravek je nejprve nutno seřídit. Na dalekohled proto našroubujeme fotoaparát bez filmu, otevřeme závěrku a zadní kryt fotoaparátu a pomocí metody ostří nože nebo Ronchi - mřížky zaostříme. Také lze přesně zaostřit pomocí postupného zkoušení fotografofováním na černobílý film, který po každém pokusu vyvoláme a prohlédneme silnou lupou, mikroskopem, nebo naskenujeme. Nedoporučuji v této fázi zaostřování ve dne např. podle prizmatického hledáčku a podobně. Nemusí být totiž pro tyto účely dostatečně přesný (u mé Praktiky MTL50 není, a to byl také jeden z důvodů mírně neostrých snímků, když jsem pomocí něj předtím zaostřil třeba na Měsíci, než zapadl). Pokud jste přesvědčeni, že máte zaostřeno, jak nejlépe lze, odšroubujte fotoaparát a našroubujte přípravek s okulárem. Také můžete před objektiv dát masku s otvory, což usnadní zaostření. Nyní zaostřete posunováním okuláru v trubičce, až bude obraz hvězdy (vyberte si hvězdu tak 5-7 mag.) bodový, co nejostřejší. Čím silnější okulár použijete, tím je lepší přesnost a snadnější posouzení ostrosti. V této poloze celý přípravk zase odšroubujte. Nyní zbývá poslední krok - šroubek dorazu. Ten je třeba utáhnout tak, aby se právě dotkl okuláru, ale nesmí ho posunout. Já jsem to vyřešil tak, že jsem měřil odpor mezi kovovým šroubkem a kovovým tělem okuláru. V okamžiku, kdy se šroubek při utahování dotkl okuláru, uzavřel se okruh a ohmmetr (měřič el. odporu) začal pískat. K detekci lze použít i baterii se žárovičkou či LED diodou. Nyní je přípravek hotov a připraven k použití. Při ostření se postupuje tak, že se okulár zasune až na doraz a celý přípravek se našroubuje místo fotoaparátu. Na objektiv dalekohledu se dá maska s otvory (viz. kapitola o ostření) a zaostří se na slabší hvězdě (tak 5-7 mag.). Pak se přípravek nahradí fotoaparátem. Doporučuji toto zaostření udělat před každým snímkem, když již máte vše nastaveno, jako poslední krok před otevřením závěrky. Na následující dvojici obrázků lze porovnat, jak se zmenšila velikost obrazů hvězd po důsledné kontrole zaostření tímto způsobem. Jedná se o výřezy 1:1 ze scanovaných negativů s kulovou hvězdokupou M13.
Přesné zaostření je jedním z předpokladů při focení úhlově malých objektů jako jsou galaxie a planetární mlhoviny. Pokusím se průběžně přefotit snímky těch objektů, které nejsou z tohoto hlediska dokonalé. Jsou to hlavně galaxie M51 a Planetární mlhovina M27. Pak bude možné ukázat detailnější záběry těchto objektů. (c)1999-2012 Martin Myslivec |
|||||
