ASTROFOTOGRAFIE Úvod Postupy zpracování |
Skládání snímků - zvýraznění slabých objektů V této kapitole si ukážeme postup, jak složením dvou či více snímků získáme obraz, na kterém se viditelně zvýrazní slabé objekty, aniž by příliš narostla "zrnitost" snímku. Jako podklad pro ukázku posloužily dva snímky Plajád od pana Eliáška z Českého Krumlova, který mne požádal o jejich zpracování. Ke zpracování těchto snímků se váže jedna historie, kterou popisuji v samostatné kapitole. Máme tedy dva snímky téhož objektu, vyretušované, s odstraněnou vinětací. Ty registrujeme pomocí postupu popsaného v předchozí kapitole tak, aby na sebe perfektně pasovaly. Viz následující dvojice obrázků:
Pokud bychom tyto dva obrazy prostě pouze sečetli, dostali bychom takovýto snímek:
V některých případech bude sice vyhovující, ovšem většinou bude okolí jasných hvězd příliš přeexponované díky tomu, že všechna místa v obraze, kde součet intenzit v jednotlivých barevných kanálech bude větší než maximální možný rozsah (tj. 255 u obrazu s barevnou hloubkou 24bitů), budou bílá (přesvícená). Pro odstranění tohoto jevu je třeba s každým obrazem nejprve udělat následující korekci:
Jejich součet nyní vypadá takto:
Ve srovnání s obrazem vzniklým prostým sečtením je podání trochu měkčí a hlavně obrazy jasných hvězd a jejich těsného okolí nejsou tak přesycené. Tím je kompozice dvou snímků skončena. Snímek ještě trochu pootočíme, aby bylo možno udělat co největší výřez. Na závěr můžeme ještě upravit barvu oblohy a sytost snímku, postupem popsaným již dříve. Výsledek pak vypadá tak, jak lze vidět na posledním obrázku. Právě kombinace dvou snímků umožnila to, že u obrazu lze zvýšit kontrast ve slabých partiích, aniž by příliš vzrostl šum v obraze.
Údaje o snímku:
Autor: Mgr. Jan Eliášek, Český Krumlov (c)1999-2012 Martin Myslivec |
|
Otevřeme
panel funkce KŘIVKY a
nastavíme křivku pro všechny kanály (RGB) tak jak je
to vidět na obrázku. Pravý koncový bod křivky může
být v polovině plného rozsahu až v jeho maximu, viz
oblast vyznačená šipkou. Při poloze v polovině
rozsahu máme zaručeno, že ani v jednom místě obrazu
nedojde k přesycení. Při poloze v maximu je situace
identická s prostým součtem dvou obrazů, viz výše.
Pomocí experimentování s polohou koncového bodu a se
zakřivením křivky (lze měnit posunem
zakroužkovaného bodu) lze najít vhodnou míru redukce
jasných částí. Po aplikaci funkce vypadají nyní
obrazy nějak takto. Slabé části zůstaly téměř
nezměněny, jasné části snímku (hvězdy) ztmavly:
