ASTROFOTOGRAFIE Úvod Postupy zpracování |
Příběh
o jednom snímku Jednou jsem byl požádán panem Eliáškem z Českého Krumlova o kompozici dvou snímků hvězdokupy M45 Plejády do jednoho snímku. Protože svoje snímky mám zatím od každého po jednom kuse, byl jsem rád, že si budu moci tuto techniku vyzkoušet na reálných snímcích v plném rozlišení. Z e-mailu jsem byl seznámen s tím, že na snímcích jsou nějaké červené skvrny od světla červené LED, které pocházely - jak se později zjistilo z hledáčku fotoaparátu NIKON FM-10. LED expozimetru svítí při podexpozici po celou dobu expozice a světlo proniká okolo sklopeného zrcadla na film. (Lze doporučit vyjmout pro účely astrofotografie baterie) Také se na snímek nějakou záhadou dostal obraz osvětleného kříže z OAG. Říkal jsem si, že to nějak vyretušuji. Po rozbalení obálky s negativy a pohledu na ně jsem shlédl něco, s čím jsem však nepočítal. Fleky byly podstatně větší, než jsem očekával, a pěkně syté. Byly samozřejmě na obou snímcích a na jednom z nich byl navíc ještě obraz kříže z OAG. Zde můžete vidět, jak to dopadlo po nascanování:
Snímky mají kromě těch červených fleků i poměrně velkou vinětaci způsobenou použitím reduktoru 0.63x, pomocí kterého bylo zajištěno, aby se hvězdokupa při použití dalekohledu SCT Meade 203mm f/10 vůbec vešla na políčko kinofilmu. Jinak jsou snímky velmi dobře zaostřené i pointované a též reflexní mlhoviny jsou dobře viditelné. Takže jsem se pustil do retušování. Poškrábání negativu, stejně jako kříž na prvním snímku jsem spolehlivě a jednoduše odstranil použitím klonovacího razítka. Je to dobrá věc, jenom je třeba si dávat pozor, odkud kopírujeme, abychom si "nenamnožili" na snímku hvězdy. Tento mezivýsledek ukazovat nebudu, protože si ho lze snadno představit. Potom nastala obtížnější fáze - odstranění červených fleků. Moje původní představa, že jednoduše odfiltruji tuto vadu části snímku změnou úrovní v červeném kanálu obrazu se ukázala jako nepoužitelná. Snímek v místě po fleku obvykle moc zmodral, a nešlo s tím nic moc dělat. Proto jsem se rozhodl pro řešení, které jsem ještě u astrofotografií nikdy nepoužil. Pomocí funkce VÝBĚR - ROZSAH BAREV jsem na několik pokusů a za důkladného laborování s hodnotou NEURČITOST vybral ty červené fleky. Ty jsem pak pomocí manipulace s úrovněmi červeného kanálu odbarvil. Výsledek sice nebyl úplně dokonalý, nicméně reflexní mlhoviny i hvězdy to přežily bez újmy a usoudil jsem, že zbytek již půjde odstranit spolu s odstraňováním vinětace postupem, který nám v kapitole o zpracování snímků. Po tomto zásahu snímky vypadaly takto:
Na tyto snímky byla aplikována metoda pro odstranění vinětace a výsledek již začal být jakž-takž použitelný, hlavně první snímek (vlevo):
Povzbuzen tím, že to dopadlo alespoň takhle, pokračoval jsem vlastním skládáním snímků, které je blíže popsáno v kapitole tomu věnované. Po sesouhlasení snímků pomocí devíti referenčních hvězd v programu Picture Window vypadala dvojice snímků takto:
Zde je škoda, že snímky jsou vzájemně pootočeny o cca. 80 stupňů, čímž se zmenšila dost plocha, která je společná oběma snímkům a to si vynucuje velké oříznutí. Nyní již jen stačilo snímky sečíst do jednoho a oříznout. Také bylo provedeno nastavení barvy oblohy a sytosti snímku. Výsledky po složení a po konečné úpravě jsou zde:
Větší verzi výsledného snímku s popisem lze nalézt v již uvedené kapitole věnované skládání snímků. Touto kapitolou jsem chtěl ukázat, že i z dost špatného snímku lze lecos vytěžit, i když je to poměrně pracné. Možná se nabízí poznámka, jestli by to nebylo lepší vyfotit znovu. Samozřejmě že bylo. Kdo však fotografuje oblohu dalekohledem, tak ví, kolik práce obnáší získání jednoho dobrého snímku (dobře zaostřeného, přesně pointovaného, bez rotace zorného pole vlivem nepřesně ustavené montáže...) No a když ho pak pokazí nějaká takováhle náhoda, tak je to k zlosti. Z toho plyne jedno poučení, nezahazujte ty snímky, které jsou po stránce ostrosti a poinatce v pořádku, i když mají nějaký defekt. Pohrajte si s nimi, a uvidíte, že s tím lze téměř vždy něco udělat. (c)1999-2012 Martin Myslivec |
|
